Mluvíme spolu, ale nerozumíme si
Někdy spolu mluvíme hodně. A přesto máme pocit, že se k sobě vůbec nedostáváme.
Embedded Files
Možná to znáte
Řeknu jednu věc a partner v ní slyší něco úplně jiného.
Začne se obhajovat, vysvětlovat nebo hledat řešení.
Já mám přitom pocit, že mě vůbec neposlouchá.
A z rozhovoru, který začal úplně obyčejně, je najednou hádka.
„Možná problém není jen v tom, co říkáme, ale také v tom, co ten druhý slyší.“
Stejná situace. Dva různé prožitky.
Ona něco říká. On něco slyší. A každý reaguje na něco trochu jiného.
POHLED ŽENY
Řeknu:
„Když ti něco říkám, vůbec mě neposloucháš.“
Ve skutečnosti možná potřebuji:
„Vnímej mě. Zůstaň chvíli se mnou. Neřeš to hned.“
Jenže když začnu být naštvaná, zvýším hlas nebo vyčítám, partner už nemusí slyšet to, co potřebuji.
POHLED MUŽE
Slyším:
„Zase něco děláš špatně.“
A ve mně se může objevit potřeba obhájit se, vysvětlit to nebo situaci co nejrychleji vyřešit.
Jenže čím víc vysvětluju nebo nabízím řešení, tím víc může mít partnerka pocit, že ji neposlouchám.
„A najednou už nereagujeme na sebe. Reagujeme na to, co jsme v tom druhém slyšeli.“
A tak vzniká začarovaný kruh
Může začít kdekoliv. A každý z nás pak svou reakcí nevědomky ovlivňuje reakci toho druhého.
Ona má pocit, že není slyšená.
↓
Začne víc vysvětlovat, tlačit nebo vyčítat.
↓
On má pocit, že je kritizovaný.
↓
Začne se obhajovat, vysvětlovat nebo se stáhne.
↓
Ona má ještě silnější pocit, že ji neposlouchá.
„Čím víc se každý snaží situaci vyřešit svým způsobem, tím víc může nevědomky posilovat reakci toho druhého.“
Pod hádkou bývá ještě něco dalšího
To, co slyšíme, se nepotkává jen s tím, co se děje právě teď. Potkává se i s tím, co si neseme s sebou.
EMOCE
Vztek. Smutek. Strach. Bezmoc. Zklamání.
Někdy reagujeme mnohem silněji, než bychom sami čekali.
POTŘEBY
Být slyšený. Být přijatá. Cítit respekt, blízkost, bezpečí nebo prostor.
Za tím, co říkáme, často bývá něco, co od druhého potřebujeme.
STARÁ ZRANĚNÍ
Některé situace se dotknou míst, která známe už dávno.
Pocitu, že nejsem dost. Že nejsem důležitá. Že musím bojovat, stáhnout se nebo se chránit.
„A tak někdy nereagujeme jen na partnera před sebou. Reagujeme i na to, co v nás jeho slova otevřela.“
Možná nepotřebujeme mluvit víc
Možná potřebujeme lépe rozumět tomu, co se mezi námi v těchto chvílích děje.
Co slyším já?
Co slyší partner?
Co se ve mně spustí?
A co v tu chvíli skutečně potřebuji?
„Když tomu začneme rozumět, můžeme postupně vystoupit i z kruhu, do kterého se spolu pořád vracíme.“
Kam chcete pokračovat?
Google Sites
Report abuse